Tak je to za námi. 26 dní s tata Pedro a něco málo míň s nan Shuni v ČR. Bylo toho hodně: workshopy, ceremonie téměř každý den, někdy i vícekrát denně (celkem asi 20), léčení, promítání filmu o tata Pedro, přejezdy, najeto s nimi 4300 km, jedna pokuta za přehlédnutý zákaz vjezdu, povídání, ranní pozorování slunce s rituály vítání dne, sdílení, TV rozhovor, asi 180 GB video záznamů z workshopů a ceremonií, spousta nových přátelství a spojení s hledajícími lidmi… Všechny vjemy, vstupy, informace a prožitky budu zpracovávat ještě dlouho, stejně tak jako pobyt v Guate s šamany a duchovními učiteli, kdy mi vnitřně dochází některé hlubší souvislosti až nyní. Guatemaya v ČR nám opět umožnila a připomněla, jak je čas flexibilní a je jen na nás, jak jej chceme prožívat, jestli chceme být otrokem lineárního času nutícího nás pořád někam spěchat nebo chceme žít život ve zcela jiné kvalitě.
Ten necelý měsíc utekl jako voda, ale zároveň je to jako roky. Chvíle tichého pobývání v přítomnosti tata Pedro a Shuni, přesuny, povídání u snídaně či pivečka večer jsme vnímali jako dny, ne jako hodiny. Tolik se toho totiž vždy událo. Vícehodinové přejezdy autem zase byly jako minuty. Čas plynul zcela jinak a my si to užívali a respektovali. Mayský kalendář Tzolkin a denní energie navalů pozoruji v denním životě už skoro dva roky, poslední rok také vykládám mayské stromy života, ale až nynější prožitky s tata Pedro a nan Shuni mně umožnili skutečně pochopit jejich podstatu v celém svém žití a hloubce. Stejně si troufnu říct, že i tak jsem pořád jen na povrchu. Pochopil jsem, že moje vlastní pozorování a projevy, které já osobně vnímám jsou důležitější, než pouhá intepretace popisů navalů a jejich projevů myslí na základě načtených znalostí. Intuici a naladění se na danou osobu jsem do výkladů zapojoval už dříve, ale vlastní pozorování, výzkum a prožitky samozřejmě nic nenahradí.
Workshop na hájence
Tata Pedro Cruz Garcia (1 Imox, srdce jezera) je člen mayské rady starších, je uznávaná autorita a duchovní vůdce nejen v oblasti Atitlánu, ale i v celé Guatemayi. Je spojovatel mayských rodin (či tradic nebo kmenů) a jako jediný tata šíří moudrost Mayů po světě, v Americe, Evropě i Asii. Ostatní tatas po zkušenostech s kolonizací a represí jejich národa za poslední stovky let chtějí tuto moudrost strážit spíše pro potomky Mayů, ale tata měl vizi o tom, že právě jejich moudrost a mayský kalendář Tzolkin pomůže sjednotit celý svět a tak se ji nyní snaží uskutečnit. Nan Shumantla Fenix Giron (12 Kame) byla jmenována staršími z Chichicastenango jako strážkyně posvátné knihy Popol Vuh, která je uložena v Chicago. Měla možnost tyto texty studovat a vykládat je. Dovedete si tedy představit, že toho bylo hodně, co jsme se od nich mohli naučit….
Tata Pedro a Shuni si Čechy a Moravu zamilovali hned od první ceremonie, která se udála na den Tzi na Kuklíku na Vysočině. Tzi je autorita a řád, značí vedení nás samotných vnitřním hlasem a moudrostí srdce, ne hlavou. No a právě při ceremonii na tento den Shuni poprosila všechny zúčastněné, aby otevřeli své srdce skutečné moudrosti, kterou máme všichni v sobě, nepotřebujeme žádné guru, stačí naslouchat svému tělu a moudrosti přírody. Lidé na ceremonii své srdce otevřeli a od té chvíle se děly věci, synchronicity (jinak též náhody) a spojování lidí nejen v ČR ale i s Polskem a Německem. Zajímavé bylo, že se nás pak Shuni ptala, jak je to možné, že oproti Polsku, kde také byli úžasní lidé s krásnými srdci, jsou Češi opravdovější, hluboce hledající, jaksi víc pravdivý. Tak jsme ji vysvětlili údajný český „ateismus“, který já osobně vnímám spíše jako skutečné hledání pravdy nesvázané dogmaty a nesmyslnostmi církví a institucí. Od té doby tata Pedro i nan Shuni vnímali hodně signálů a měli několik vizí o tom, že Češi budou hrát velkou roli v duchovní transformaci světa. Po kolikáté už slyšíme tuto větu… Ale tito dva úžasní duchovní učitelé jsou v ČR poprvé, znali jen nás par Čechů se setkání v Guatemayi, nečtou noviny, nedívají se na TV. Odkud by toto klišé mohli znát?
Ve správné reportáži by se mělo objevit, co se událo, kde to bylo, jaké bylo prostředí a lidé, jak jsem to vnímal já, ale já bych radši reportoval o celkovém vjemu této neobyčejné návštěvy. Událo se toho hodně: workshopy na Vysočině, v Hostýnských vrchách, Bohuslavicích a Těrlicku, asi 20 ceremonií posvátného ohně + ranní rituály, rozhovor pro TV, soukromá zasvěcování míst pro rituální ohně, neplánované zasvěcení poutníků (New walkers – Mayan Day Keepers), léčení, projekce filmu o tata Pedro a jeho poslání, diskuse v autě, při snídaních a večeřích, při výkladech stromů života.
Kuklík ceremonie
Startovali jsme na Kuklíku, kde nás přivítali úžasní lidé i majitelé U Zvonečku, to stejné na Rusavě v centru Oneness, kde s námi navíc cvičili místní mocné energie a také energie dne Tijax (léčitel, obsidiánový nůž), pod jehož vlivem byla celá následující trecena (následujících 13 dní) a dne Kawoq (bouře). Mezi těmito workshopy byl další workshop a ceremonie na Hájence v Bohuslavicích. Tento jednodenní workshop zde byl výjimečný. V ten den byla energie Ix, což je jaguár, vysoká magie a spojení s přírodou. A skutečně, výklad navalů a kalendáře Tzolkin ve stínu vzrostlých stromů byl jedinečně silný, jako když zapojíte USB a stahujete informace napřímo jiným kanálem než běžně používáme. Někdy jsem jen zíral na tatu Pedro, vnímal jej srdcem a až po pár minutách si uvědomil, že moje kamera zabírá strom a tata dávno tančí mezi navaly a prezentuje vznik světa dle Pop Vuh. Bylo úžasné sledovat naše dva hosty, jak přirozeně naslouchají energiím dne a podle toho se zařizují a konají. Proto byl workshop na den Ix tak mocný a magický, proto byla ceremonie na den Tijax tak divoká, proto promluvili předci na den Tzikin, proto jsme jezdili na akce dle gregoriánského času se zpožděním, proto je tak snadné žít.
Poslední ceremonie proběhla v sobotu na Těrlicku a zúčastnil se jí i Lubomír Holzner – hudebník, speciální pedagog a muzikoterapeut (náhoda na trecenu Batz značící kreativitu a nové začátky?). Jeho zpěv a hra na šamanský buben i tradiční slovanské dechové nástroje okouzlil nejen tata Pedro, ale i všechny ostatní. Odnesli si tak od ohně nejen další léčení a pootevření mysli, ale také inspiraci a hezký zážitek. V kruhu u dohasínajícího ohně také proběhly vzpomínky na naše obrozující se staroslovanské tradice, o kterých Lubo umí tak hezky vyprávět. Kdo ví, možná časem budeme jezdit na posvátnou pouť zase my, hrdí Slované, kteří budeme učit okolní národy duchovnu a práci s posvátným časem i energiemi přírody.
Bylo také nádherné a inspirující sledovat, jak se Shuni a tata Pedro chovají k sobě navzájem, ohromná láska, radost, ale také vzájemná úcta, dětské pošťuchování v autě, bafnutí na sebe při východu z toalety, blbnutí s plyšáky reprezentující navaly v autě. Nejen pobýt v přítomnosti vědomých bytostí, ale také vidět je jako vzor v denním chování a projevech bylo silné a inspirující.
Většina akcí se konala na Moravě. Jedna z mála akcí v Čechách se uskutečnila na Okoři, krásném a silném místě pod hradem. Před ceremonií proběhlo natáčení rozhovoru s televizí Cesty k sobě, pak vlastní ceremonie a po ní v noci neplánovaná a velmi mocná ceremonie tabáku. Víc o akci na Okoři psal Patrik nádherně na našem dalším webu Neošaman. Pak nezbytná návštěva Prahy, o které toho oba naši hosté tolik slyšeli a nechtěli si ji nechat ujít. Dokonce i tam v katedrále probíhala „náhodná“ spojení, konkrétně s ekvádorským novinářem žijícím v ČR!
Vzpomínám na úžasné ranní ceremonie a zírání do slunce, kterému se Sisifovci, tak smějí. Ale přestaňte to dělat, když ono to úplně mění mysl, zbavuje to úzkosti, pochyb, mentálních bloků, přidává radosti a ještě k tomu líp vidím. Mezi tím vším sem tam na otočku domů zalít zeleninu a kytky, vyzvednout čisté prádlo a zásoby… A pak už zase další přejezdy s volantem v jedné ruce a telefonem ve druhé, zařizování, odpovídání dotazů zájemců o akce, ceremonie, léčení, výklady stromu života. Večery aspoň trochu oddech a pokec, naslouchání příběhům našich skvělých přátel, čas na dotazy a synchronizaci dalších plánů… Po večerní ceremonii se nedá spát, tak sdílíme, užíváme pocitů naplnění, pak 4h spánku a zase celý kolotoč od ranního rituálu v 6h nanovo. Mysl říká, to není možné vydržet, zvlášť u mně, který žije až odpoledne a večer a přece vstávám v 6h a celý den vydržím.
Ceremonie na Okoři
Ceremonie a rána se mi slévají v jedno, ale v paměti mám kromě ceremonie na Okoři (12 Ajmaq) a u Dominika na den Tzikin ještě jednu společnou ceremonii týmu na den 9 Kame. Byla pro mě asi nejsilnější a zároveň nejhravější akcí… Sloužila k zakončení naší společné práce a k transformaci všeho, co se událo a udělalo nás silnějšími… Také Dominikovo místo na Těrlicku si při iniciaci vzalo silně slovo a má být otevřeno veřejnosti pro léčení, očistu a zanechání bloků a problémů, samozřejmě se svolením majitelů domečku…
Pobyt tata Pedro a nan Shuni se nesl ve znamení tří trecen. Jejich příjezd se udál v končící treceně Kan, která byla o hluboké změně na úrovni DNA. A opravdu jsme první dny vnímali hlubokou změnu, která v nás probíhala a cítili jsme, jako by se nám měnila samotná podstata buněk, krev a přeskládávalo tělo. Druhá trecena, většina jejich pobytu, byla ve znamení navalu Tijax. Tato trecena byla hodně silná, doprovázená zrcadly (projektovanými stíny) a silnou transformací nás všech. Poslední trecena, která začala po odjezdu Shuni a trvá i v těchto dnech, se nese ve znamení opice (Batz), což jsou nové začátky a kreativní vyjádření. Tolik naše pozorování.
Za náš zájem o moudrost Mayů a také dřívější práci jsme byli tata Pedro a nan Shuni iniciováni jako New walkers – Mayan Day Keepers, což nás zavazuje šířit moudrost mayského učení u nás, což už se snažíme delší dobu (viz weby Guatemaya, Neošaman nebo web Dominika). Patrik dostal od tata Pedro nejednu pochvalu za svoji pokoru a životní přístup a v rámci jedné silné ceremonie také hůl duchovního vůdce, jelikož je pro tuto cestu jako Aj určený. Další z našeho týmu pak také dostali své iniciace, které je mají inspirovat k duchovnímu pokroku, pokoře a také k šíření tradic práce s posvátným časem.
Zmíněné šíření mayské moudrosti neznamená import nějakých latinsko-amerických dogmat, cvičení či ceremonií. Naopak to znamená žít denně a prakticky moudrost předků, která se v Guate, na rozdíl od Evropy, kde ji křesťané úspěšně vymýtili, zachovala. Co je tedy to hlavní poselství a co máme šířit spolu s vámi? Všechno je dobře, vše co se děje (my říkáme dobré a špatné) je správné a je třeba to přijímat s láskou a být šťastný, radost se z toho, co nám život přináší. Vždyť na co by byl život, kdyby plynul úplně hladce? Co nového bychom se tím naučili? Zlatá kniha moudrosti nové éry je v nás samotných (více v jiném článku). Nepotřebujeme k této moudrosti guru ani jiné (duchovní či světské) autority, potřebujeme jen naslouchat našim tělům a moudrosti přírody.
Na internetové TV Cesty k sobě by se kromě rozhovoru s tata Pedro a nan Shuni, měl objevit i záznam ceremonie z Okoře. Postupně budeme také zpracovávat a na web Guatemaya dávat videa z workshopů a ceremonií a další informace, které jsme od tata Pedro a nan Shuni dostali.
Na závěr bych chtěl z celého srdce poděkovat všem účastníkům ceremonií a jiných akcí a hlavně celému podpůrnému týmu, který byl ať již přímo nebo nepřímo zapojen do všech akcí. Patrikovi za web, Evě, Andy, Radce za organizaci a zásobování, držení energie, Simoně a Szurovi za překlad, spoluorganizaci a zásobování, úžasné Zuzce za starostlivost, pohostinnost a skvělé jídlo, TV cesty k sobě za natáčení, osádce U Zvonečku na Kuklíku, Oneness na Rusavě, Ondrovi a Magdě za poskytnutí jejich prostoru. V neposlední řadě chci poděkovat dvěma lidem v pozadí, bez jejichž pomoci by se pobyt tata Pedro a nan Shuni nemohl uskutečnit a samozřejmě Dominikovi, který svými cestami do Guate a spojením nás všech vlastně celou akci umožnil a také zastřešil nejen organizačně.
Jestli to vše zvládnu i příští rok nevím, ale naši hosté mluvili o návštěvě za rok jako o jisté věci… Přidáte se příště?
Jaroslav Procházka
Nejnovější komentáře